Milý Petře!
Musím uznat, že i když patříš do mladší generace, kterou v mládí rokenrol míjel a tím i neoslovil, poctivě shromáždils informace o tomto žánru a stal se odpovědným odborníkem i v této oblasti! Proč jsem zůstal věrný rokenrolu. Z mého hlediska je dobrá rocková hudba založena na harmonické invenci, přesné souhře (na př. unissono basa, kytara), nevšední basové lince a skvělém sborovém zpěvu. Avšak harmonická složitost a její obtížná zapamatovatelnost vede při live koncertech mnohdy k nepochopení. Geniálnost skladby se většinou projeví až opakovaným poslechem. Především však tato hudba prakticky neumožňuje improvizaci, takže kapely se snaží pouze o revival kopyráž. A vlastní tvorba domácích kapel se mě jeví většinou jako přinejmenším křečovitá a ve finále trochu nudná. Přestože je rokenrol mnoha hudebníky považován pro svoji harmonickou jednoduchost za méněcený, výhodné je na něm (mimo drajvu a nezamněnitelného rytmu) hlavně to, že umožňuje invenční improvizaci v sólových částech. Tak, jak to umožňuje diexieland, swing, rhythm&blues, blues a jazz! A to je na něm nejkrásnější! Jsem rád, že i když jsi v rokenrolu nevyrůstal, tento žánr nezatracuješ. Z Tvého kladného hodnocení, kterého si vysoce vážím a děkuji, vyplývá, že Tě naše vystoupení kladně emocionálně naladilo. A o to nám jde, zahrát si s chutí a mít radost z dobrých pocitů posluchačů! Ještě jedenkrát díky za Tvůj příspěvek!
6.12.2016
Rosťa Hradecký Rocky Eagles
12.12.16
Recenze na koncert ROCKY EAGLES v Metru 26.11.2016 od Petra Gratiase
Koncert Rocky Eagles rozvířil noční program klubu Metro. Rock and roll se jako hudební žánr zformoval v roce 1954 v USA a v době svého vzniku mu téměř nikdo ze seriózních příslušníků střední a starší generace nepředvídal delší životnost. Byl vnímán jako rebelantské vzbouření se vyčichlému a uhlazenému swingu a nepsaným pravidlům, že tanečník povinně svírá v kole tanečnici… a najednou tohle v rock and rollu neplatilo (!) Tanečníci se oddělovali od svých partnerek na parketech a hudba, kterou rock and roll představoval byla dravá, nekompromisní, úderná a zemitá a vyvolávala řadu emocí. Přesto si zachovávala melodickou linku, ale její harmonická struktura byla jednoduchá a tak se velmi brzy cestou rock and rollu vydalo mnoho hudebníků a interpretů, kteří útočili na lidské pudy a rozvibrovávali emocionální náboje v mužích a ženách. Jména jako Chuck Berry, Little Richard, Jerry Lee Lewis, Carl Perkins, Gene Vincent, Eddie Cochran, Bo Diddley, Larry Williams, Buddy Holly… a samozřejmě Elvis Presley dokázala pobláznit celou generaci a nadělat vrásky jejich rodičům… Rock and roll se za více než šedesát let existence vyvíjel různými směry a bral na sebe (podle amerického způsobu vnímání) názvy jako bigbít a rock, jež se členily na další specifičtější podnázvy, ale hlavně: rock and roll přežil do dnešních dnů a velmi početné publikum na celém světě ho považuje za životní zjevení. Nejinak tomu bylo v brněnském klubu Metro, kde vystoupila v sobotu brněnská rockandrollová legenda Rocky Eagles. Jejich existenci v šedesátých letech si dnes pamatují samozřejmě jejich souputníci, pamětníci a hudebníci starší generace. Kapela zanikla po invazi vojsk Varšavské smlouvy v r. 1968, ale překvapivě se před několika lety opět vzkřísila ke koncertní činnosti. Třebaže rozdílný pohled na žánrové směřování nakonec způsobil rozložení muzikantského potenciálu na dvě skupiny Rocky Eagles a Rocky Eagles After, obě kapely si získaly poměrně brzy respekt a obdiv publika většinou sice dříve narozených, ale kupodivu i mladší generace, která se dokázala se starým rock and rollem ztotožnit. Rocky Eagles dnes tvoří jejich zakladatel a kapelník Rostislav Hradecký (klávesy), z původní sestavy ještě Petr Netočný (sólový zpěv), Ivo Jasič (bicí nástroje, zpěv), Jiří Trnavský (baskytara, zpěv), Josef Javůrek (kytara, zpěv), Tomáš Benkovič (kytara, zpěv). Jejich playlist v klubu Metro obsahoval americké rockandrollové standardy od Chucka Berryho, Carla Perkinse, Jerry Lee Lewise, Little Richarda…. a tak všem posluchačům a tanečníkům rezonovaly ten večer mj. skladby jako Johnny B. Goode, Carol, Sweet Little Sixteen, Route 66, Good Golly Miss Molly, Kansas City / Hey Hey Hey…, ale k mému překvapení kapela sáhla vedle standardů padesátých let i do repertoáru výrazně mladších skupin, jako byli texaští bluesrockeři ZZ Top nebo reprezentanti southern rocku Lynyrd Skynyrd (!). Samozřejmě nemohly chybět i některé skladby od Rolling Stones (It´s All Over Now) a Beatles (I Saw Her Standing There), z jejich staršího repertoáru. Atmosféra v klubu byla bezprostřední a zemitá stylová hudba Rocky Eagles měla tu schopnost pozvednout ze židlí řadu tanečníků, kteří se oddávali emocionálnímu tanci přesně v duchu rockandrollového běsnění.
Rock and roll nejenže přežil a dospěl, ale stále se má i po více než šedesáti letech k světu, což Rocky Eagles plně potvrdili svým nasazením. Chtěl bych pochválit zejména mladé kytaristy Josefa Javůrka a Tomáše Benkoviče, kteří svým razantním přístupem dodávali Rocky Eagles pořádnou transfúzi mladé nové krve, což se instrumentálně zcela potvrdilo. Bubeník Ivo Jasič přesně držel rytmickou linku společně s baskytarovými běhy Jiřího Trnavského. Petr Netočný stylově frázoval a přes svůj věk se dokázal emocionálně velmi uvolnit. A samozřejmě kapelník – klavírista Rostislav Hradecký dokázal, že je stále „brněnským Jerry Lee Lewisem“ a jeho úderná technika hry s divokým staccato dodávala jejich hudební produkci základní pilíř, se kterým tato hudba stojí a padá. Je třeba dodat, že Hradecký je ročník 1940 (jako byl např. John Lennon nebo Frank Zappa) a bezpečně v Brně působí jako doyen rock and rollu, což je rozhodně obdivuhodná skutečnost. V šedesátých letech platilo, že Rocky Eagles byli vnímáni jako „nejlepší rockandrollová kapela v Brně“. Jejich pověsti rozhodně nezůstali ani dnes nic dlužni a i průměrný posluchač si musel povšimnout velké porce entuziasmu a živelného nadšenectví, které se do jejich hudby promítalo po všech stránkách. Lze jenom litovat, že se tohoto hudebního comebacku nezúčastnil i dávný člen kapely z šedesátých let – saxofonista Laďa Viktorín, který by dodal pojetí skladeb novou tvář…. Jistým osvěžením bylo hostování bývalých členů ̶ kytaristy a zpěváka Miroslava „Dana“ Daňhela a baskytaristy a zpěváka Luboše Hlouška (nyní v řadách Rocky Eagles After), kteří se připojili v několika skladbách (např. od Dave Dee, Dozy, Beaky, Mick And Tich) a ozvláštnili rockandrollovou smršť. Svoje postřehy z klubu Metro bych zakončil větou: It´s only rock and roll but I like you. PETR GRATIAS
Rock and roll nejenže přežil a dospěl, ale stále se má i po více než šedesáti letech k světu, což Rocky Eagles plně potvrdili svým nasazením. Chtěl bych pochválit zejména mladé kytaristy Josefa Javůrka a Tomáše Benkoviče, kteří svým razantním přístupem dodávali Rocky Eagles pořádnou transfúzi mladé nové krve, což se instrumentálně zcela potvrdilo. Bubeník Ivo Jasič přesně držel rytmickou linku společně s baskytarovými běhy Jiřího Trnavského. Petr Netočný stylově frázoval a přes svůj věk se dokázal emocionálně velmi uvolnit. A samozřejmě kapelník – klavírista Rostislav Hradecký dokázal, že je stále „brněnským Jerry Lee Lewisem“ a jeho úderná technika hry s divokým staccato dodávala jejich hudební produkci základní pilíř, se kterým tato hudba stojí a padá. Je třeba dodat, že Hradecký je ročník 1940 (jako byl např. John Lennon nebo Frank Zappa) a bezpečně v Brně působí jako doyen rock and rollu, což je rozhodně obdivuhodná skutečnost. V šedesátých letech platilo, že Rocky Eagles byli vnímáni jako „nejlepší rockandrollová kapela v Brně“. Jejich pověsti rozhodně nezůstali ani dnes nic dlužni a i průměrný posluchač si musel povšimnout velké porce entuziasmu a živelného nadšenectví, které se do jejich hudby promítalo po všech stránkách. Lze jenom litovat, že se tohoto hudebního comebacku nezúčastnil i dávný člen kapely z šedesátých let – saxofonista Laďa Viktorín, který by dodal pojetí skladeb novou tvář…. Jistým osvěžením bylo hostování bývalých členů ̶ kytaristy a zpěváka Miroslava „Dana“ Daňhela a baskytaristy a zpěváka Luboše Hlouška (nyní v řadách Rocky Eagles After), kteří se připojili v několika skladbách (např. od Dave Dee, Dozy, Beaky, Mick And Tich) a ozvláštnili rockandrollovou smršť. Svoje postřehy z klubu Metro bych zakončil větou: It´s only rock and roll but I like you. PETR GRATIAS
Metro 26.11.2016, 2.kolekce fotek
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)